Dne 13. dubna 2011 se třída 9. B zúčastnila oblastního kola soutěže RUBIKON, poté co vyhrála 1. místo ve školním kole. Pět soutěžících do kina doprovázela jejich třída vybavená bubny, píšťalkami a dalšími nástroji. Opravdu početnou skupinu procházející městem s pořádným křikem doprovázela a v kině na ni dohlížela paní učitelka Kocábová.
Pro tohle kolo měl náš tým barvu červenou, všichni si přáli pokračovat ve své oblíbené bíle, ale nešlo to. Barvy se losovaly. Všichni se toho zodpovědně ujali a přišli v červeném. Ve škole před odchodem proběhly ještě další úpravy v podobě malování na obličej červenými barvami.
V prvním kole soutěžící prokázali, jak dobře znají naše zákony. Tým reprezentující naši školu potvrdil, že se v zákonech orientuje, ale ostatní týmy na tom byly lépe. Po prvním kole jsme se ujali 5. místa, ale šanci na vítězství jsme nechtěli ani za nic opustit. Bylo to přece jen první kolo. Změnou v této disciplíně se stalo, že jsme si na své odpovědi sázeli body. Někdy se podařilo další body získat, někdy zase ztratit.
O přestávce jsme se podívali na taneční vystoupení a zúčastnili se první mezihry, kde jsme sázeli na své dovednosti, největší sázku dalo Gymnázium Jana Blahoslava (tým bílých), a proto si museli ověřit své dovednosti. Úkol, postavit na sebe za 30 sekund 15 kostek se nepodařil a přišli o body.
Opět jsme se vrátili do soutěže a vešli jsme do druhého soutěžního kola s názvem „Těžká volba“, toto kolo je opravdu velmi náročné. Asi měsíc před oblastním kolem jsme od pana učitele Chytky dostali 10 příběhů, které jsme si mezi sebe rozdělili. Jednalo se o příběhy ze života, vystupovala zde vždy jedna hlavní postava, která řešila určitý problém a my jsme měli odpovědět na dvě těžké otázky a rozhodnout, co by daná osoba měla v této situaci udělat. Velkou roli zde hrály argumenty, přesvědčivost a zda je naše řešení reálné a v mezích zákona. S touto disciplínou jsme se poprali velmi dobře. Ale ještě pořád nebylo vyhráno.
Pořád jsme zůstávali na 5. místě. Čekala nás dvacetiminutová přestávka a my jsme si konečně oddychli, že nejtěžší kolo máme za sebou. Mezitím co my jsme odpočívali, na podiu se objevila obrovská hromada barevných plastových cihel a my už jsme věděli, že nás čeká třetí kolo.
Již zmiňované třetí kolo bylo hlavně o týmové spolupráci. Jeden zástupce týmu zapisoval kódy do počítače, které mu zbytek soutěžících hledal v hromadě cihel, a tím stavěl pyramidu. Záleželo tady hlavně na domluvě, a proto jsme se rozdělili následovně. Cihly v hromadě vyhledávaly a přinášely k soutěžnímu stolečku Katka Holubářová a Venda Hrubešová, kde na ně už čekali Maruška Ambrozková a Patrik Střelec, kteří kódy předávali Míši Kulhánkové sedící za počítačem. Pro toto složení jsme se rozhodli, protože už loni nám to takhle velmi dobře fungovalo, a chtěli jsme opět v této disciplíně uspět. Tento úkol, byl již pro náš tým známý, v loňském roce tohle kolo s přehledem vyhrál. I letos se projevilo, že se dokážeme domluvit a spolupracovat. Celá pyramida se postavila docela rychle, chvíli nám ale trvalo najít poslední cihlu se správným kódem. Nakonec jsme to ale zvládli a dokončili úkol jako první. Navíc se nám k dvanácti bodům přičetly další tři body, protože jsme si vsadili, že tuto disciplínu uděláme jako první. Získaných patnáct bodů nás dostalo z páté až na druhou příčku, což byl pro nás velký úspěch.
Opět se ale opakovalo to, čeho jsme se nejvíce obávali. Tým bílých před námi vedl o jeden jediný bod. Blížila se druhá mezihra, tentokrát jsme sázeli na své vědomosti a měli jsme napsat co nejvíce ze Sedmi divů světa. Nejvíce si věřil tým žlutých, který byl celé dopoledne na posledním místě, ba dokonce se dostal s body i do „mínusu“. Vsadili, že dokážou vyjmenovat pět z těchto sedmi divů, ale nedokázali to. Proto přišli o další body.
Čtvrté kolo, které jsme vždycky ovládali my, bylo opět v naší režii, sázení na příběhy, které se mohly nebo nemohly stát. Naše taktika, kterou jsme si ověřili již při školním kole, se nám opět vyplatila. Sázeli jsme body téměř do prázdna. Nevěděli jsme, na co sázíme, jestli to budeme vědět, prostě nic. Ale štěstí bylo na naší straně a my jsme o tři body vyhráli nad Dolními Kounicemi, a gymnázium, ze kterého jsme měli největší strach, skončilo až na pomyslném bronzovém místě. Už nám bylo jasné, že vítězství a postup do krajského kola máme v kapse. Naše radost byla neskutečná, dokázali jsme všem, že i prospěchově ne zrovna nejlepší třída dokáže držet při sobě a zvládnout i něco takto náročného jako je zrovna soutěž o znalosti zákonů a správném rozhodování.
Na vítězné družstvo čekalo i bonusové páté kolo. Ještě před ním bylo vyhlášení a všechny týmy dostaly pěkné ceny a diplomy. Ani my jsme však nebyli výjimkou a získali jsme hlavní cenu, kterou byly reproduktory k počítači a zasloužený diplom s prvním umístěním pro každého z nás. Po chvílích radosti, kterou doprovázely zvuky bubnů, píšťalek a ječících fanoušků se přistoupilo k závěrečnému kolu. Nás pět členů červeného týmu se postavilo do řady a asistenti nad námi drželi velmi pěkný poukaz na nový notebook, byla to krásná představa, že bychom mohli mít nový počítač, jenomže tam bylo jedno velké ALE. Tentokrát jsme už hráli každý za sebe a měli jsme se rozhodnout, zda vsadíme svou jistou výhru za nejistý notebook. Úkol zněl následovně: „Kdo hodí na třech hracích kostkách tři stejná čísla, která předem vysloví, dostane notebook. Komu se to nepovede, odchází s prázdnou.“ Měli jsme na vybranou, zda se pokusíme hodit tři stejná čísla jen na zkoušku a nic neztratíme, ale ani nezískáme, a nebo riskovat a hodit kostky za podmínky, že něco ztratíme nebo vyhrajeme. Nastalo odpočítávání třiceti sekund. Všude bylo hrobové ticho a všichni čekali, jak se rozhodneme. Moderátor Honza nás všechny obešel a každého zvlášť se ptal, zda budeme riskovat, nebo to jen zkusíme. Všichni jsme řekli, že tuto nejistou sázku neuskutečníme a hodit tři stejná čísla jsme jen zkusili. Vyplatilo se to. Nikomu z nás se nepovedlo hodit tři stejná čísla. Tímto posledním kolem si organizátoři soutěže ověřili, že jsme nepodlehli lákavé nabídce získat počítač a vzali si z těžkých úkolů ponaučení, že se nevyplácí sázet na náhodu!