Dne 12. dubna jsme se hned ráno vydali na cestu do SVČ. Byla tu pro nás připravena stanoviště s výrobky s velikonoční tematikou stejně jako pro ostatní děti 1. – 5. ročníku. Pracovali jsme s voskem, ubrouskovou technikou, vyráběli jsme ozdoby a prostírání z korku, zdobili jsme různými technikami kraslice. Někteří si dokonce namalovali květináč, ozdobné kameny, udělali si dekoraci z proutí. Výhodou dílen je, že si každý může na mnoha stanovištích vybrat výrobek podle svého přání.
S hotovými výrobky jsme nešli přímo do školy. Naším cílem byla zastávka na výstavě v centru města o způsobech měření a vážení v historii s názvem „Lokte, libry, žejdlíky“. Učili jsme se zde využívat k měření rozměry lidského těla. Už dokážeme vysvětlit pojmy palec, loket, prst, krok, stopa a píď. A dostali jsme se až do 19. století, kdy byl ve Francii ustanoven jeden metr jako základní měrová jednotka.
Zajímavé pro nás byly i mincíře, decimálka, kterou jsme si mohli vyzkoušet, a způsoby, jak se brala míra na výrobu prstenů a klobouků. Zaujalo nás také motovidlo. Doposud jsme toto slovo používali pro někoho, kdo se motal a byl nemotorný, nyní už si představíme i dřevěný nástroj pro měření délky nití. Odvážnější si motání zkusili a měli jsme z toho už po chvíli hlavičku vskutku pěkně zamotanou.
Výhodou výstavy je, že autoři neopomněli na hravost dětí a přidali jako poslední stanoviště k exponátům i dětský koutek. Opět se v něm vážilo a měřilo. Zpestřením byl starodávný obchod, kde bylo zřejmé, jak v minulosti byla pro obchodníky dovednost přesného odvážení důležitá. Vždyť jinak by majitel obchodu prodělal „i kalhoty“.
Po výkladu se žáci rozdělili do skupin a vraceli se k jednotlivým vitrínám, aby našli odpovědi na otázky z připraveného kvízu. Shrnuli si tak všechny získané poznatky, odhalili skryté nedostatky.
Snad si alespoň základní údaje zapamatujeme a budeme si více vážit toho, jak máme v mnoha směrech svůj život jednodušší.
Pokud jste se doposud nebyli podívat, stojí tato zastávka při cestě centrem města zato.